Nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník neboli NOZ vyloženě nepřinesl přímo novou oblast nároků na odškodnění, ale určitě se v obecné rovině těchto nároků dotkl a současně u některých konkrétních nároků přinesl nové možnosti.

Obecné změny s dopadem na odškodňování nároků

Nový občanský zákoník dává stranám daleko větší svobodu v jejich smluvních vztazích. Co si tedy smluvní strany sjednají je zásadně určující a měly by se tím řídit. Nicméně i nadále je chráněno postavení spotřebitele a slabší smluvní strany.

Koncept ochrany spotřebitele se výrazně nemění a stále bude platit předsmluvní informační povinnost či ochrana v rámci smluv uzavíraných na dálku. Dá se říci, že ochrana spotřebitele byla ještě trochu posílena a spotřebitel například nemusí poskytovateli zboží a služeb platit takové poplatky nebo náklady, se kterými nebyl dopředu seznámen. Prodloužila se lhůta pro odstoupení od smlouvy, pokud podnikatel nesplnil svou zákonnou informační povinnost. Navíc při odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele a vrácení zboží, musí podnikatel vrátit peníze do 14 dnů, dříve tato lhůta byla 30 dnů.

Novinkou je, že například reklama nebo katalog mohou založit smlouvu. Obchodníci by tak měli daleko odpovědněji přistupovat k těmto marketingovým nástrojům, které se pro ně stávají do velké míry závazné. Zákazníci se tak budou moci odvolat např. na nabídku uvedenou v reklamním letáku.

Obchodní podmínky zaznamenaly výraznější změnu, neboť historicky docházelo k jejich zneužití. Individuální ujednání sjednaná zejména ve smlouvě budou mít i nadále přednost před obchodními podmínkami. Podstata veškerých závazků by měla být tedy ve smlouvě samotné. Nově se bude vycházet, zjednodušeně řečeno, z principu, že obchodní podmínky "nikdo nečte". Proto se nově setkáme s ochranou před překvapivými ujednáními. Taková ujednání budou neúčinná, pokud je druhá strana nemohla rozumně očekávat. Dříve často využívaná možnost jednostranné změny obchodních podmínek bude možná pouze za přísně stanovených podmínek, a to pouze u dlouhodobých smluv s opětovným plněním s tím, že změna bude možná pouze v přiměřeném rozsahu a musí být spojena s možností vypovědět smlouvu bez jakéhokoliv poplatku nebo jiné sankce spojené s výpovědí.

Dále byly upraveny podmínky tzv. adhezních smluv, což jsou smlouvy, jejichž obsah nemá druhá strana možnost ovlivnit. Jedná se typicky o formulářové smlouvy. Ujednání v obchodních podmínkách mimo text samotné smlouvy jsou platné pouze, pokud s nimi byla slabší strana prokazatelně seznámena. Jestliže toto není splněno, tak se k ujednání nepřihlíží a slabší strana jím tudíž není vázána. Stejné je to také u nečitelných či nesrozumitelných ujednání, bezdůvodně zvlášť nevýhodných nebo neobvyklých ujednání. Z nové úpravy je tak zřejmá ochrana slabší strany, vůči které nebudou zmíněná ujednání účinná.

Konkrétní nároky

V rámci nároků na náhradu škody na zdraví nebude od nového roku výše bolestného a případného ztížení společenského uplatnění určována na základě posudku a bodového ohodnocení. Nová úprava ponechává výraznou volnost pro posouzení výše těchto náhrad na soudu. Ten tak může přisoudit odškodnění podle svého uvážení s ohledem na všechny okolnosti případu a především osobu poškozeného. Soudy tak budou moci brát v potaz, zda úraz znemožnil poškozenému další výkon jeho povolání nebo kariéry, kolik je poškozenému let apod. Nový občanský zákoník dává prostor pro volné uvážení a výši škody tak neomezuje. Nicméně i nadále bude muset škůdce nahradit poškozenému náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného nebo jeho osobu či domácnost a dále náhradu za ztrátu výdělku.

U případů porušení cestovní smlouvy měl zákazník podle minulé právní úpravy, kterou se řídí smlouvy uzavřené do konce roku 2013, nárok především na přiměřenou slevu z ceny zájezdu. Podle nového občanského zákoníku má zákazník nárok na náhradu škody na majetku a také za újmu za narušení dovolené způsobené porušením povinnosti cestovní kanceláře. Oba nároky tak mohou stát vedle sebe. Náhrada škody může být například za zajištění náhradního ubytování nebo dopravy, pokud cestovní kancelář poruší smlouvu. Újma za narušení dovolené je nemateriální povahy, jedná se o zkažení radosti nebo potěšení z dovolené. Například cestovní kancelář nedodrží smlouvu a zájezd je zrušen nebo zkrácen, klient se na něj těšil celý rok, a proto by mu měla náležet náhrada takovéto psychické újmy.

Zpět na seznam
Novější: Švábi? Plíseň? Špína? Chybějící vybavení a služby? Braňte se!
Starší: Dovolená z internetu už nebude rizikem